a tíhu svého těla ze sebe sundávám,
stín svitu měsíčního na mně míři
své šípi tasí, a já jsem už bez víry.
Mé srdce se ukrývá a já ztrácím slová,
hledám své naděje co nemají už mená.
Kde si pod nebem nebo pod zemí
hledám no nevidím je nikde, ani v osvětlení.
Zrak v lásce ztrácím a přitom doufám,
že anděl si mě raz najde, vždyť sirénám zpívám.
Sirény řvou a oči mé se ukládají v pláč,
radostí či žalem? To na nit osudu mi navlečou.
Ty korále se rychle minou
a běží v srdci mém za slobodou.
Láska nepřichází, no spíš se ztrácí u mého srdce
a já doufám a prosím o pomoc pravěké radce.
Nech pomůže , nech poradí
nech křídla na můj hřbet mi nasadí
nech lásku mi najít pomůže
nech správný směr cesty života ukáže.
Báseň
Komentuj
Komenty k blogu
Napíš svoj komentár