E for Empathy aneb MDMA a já

Vážení přátelé, ano: s éčkem jsem v kontaktu už od roku 1992. Spolkl jsem tento mírný jed nejméně dvěstěkrát, a tak možná nebude od věci, když se podělím o své zkušenosti.


Příběh jedné e-manie


Každá tzv. "toxikomanie" má samozřejmě svůj unikátní vývoj - u mě to bylo čirou náhodu tak,že MDMA byla první ilegální psychotropní látkou, se kterou jsem se setkal (nepočítám-li pár horečných šluků z dosti vyčpělého jointa ještě během totáče). Moje e-manie měla dvě zvláštnosti:

Měl jsem přístup k čisté MDMA (k 3,4- methylendioxymethamfetaminu)

moje e-manie byla od začátku velké, ale opravdu velké nedorozumění podvědomě jsem totiž čekal pravé psychedelické efekty, zejména learyovské "surfování chaosem", které ale MDMA neposkytne a neposkytne ani ve velmi vysokých dávkách (aspoň ne u mě).
Zhruba tři čtvrtě roku jsem proto bral éčko opravdu bohatýrsky - někdy až třikrát týdně, v dávkách až 400 mg (!!!), což je pochopitelně pěkná zhovadilost. Při takové frekvenci (zne)užívání se jasně projevily nejen účinky akutní, ale zejména "chronické" -

a ty byly koneckonců zdaleka nejzajímavější. Vnímavost byla zvýšena permanentně, celý svět byl i za střízlivá velejemně psychedelický a během onoho skvostného jara 1993 byly inspirující i jinak zcela bohapusté cesty se složenkami na poštu. Byl to pro mě nádherný rok, ten třiadevadesátý.

Nutno dodat, že později samozřejmě nadešel čas účtování. Když jsem se chystal na letní tábor s dětmi, najednou jsem zjistil, že není tak jednoduché MDMA zcela vysadit. Zhruba čtvrtý den úplné abstinence přišly totiž poruchy spánku (jaký eufemismus!). Přesněji řečeno ? zejména usínání bylo provázeno závratěmi, neobyčejně živými haluškami, pocity pádů do echt hlubokých propastí a nočními můrami tak monumentálními, že si jejich atmosféru snadno vybavuju ještě po letech. Po několika dnech, během kterých jsem se doslova bál jít do postele jako nějaký pochcávající se chlapeček (zároveň byl ale zvědav, co se zase bude dít), se stav upravil.


l když šlo o pouhou psychickou lapálii, značně jsem zpozorněl a ihned si dal několikatýdenní pauzu. Tohle byl bezesporu náznak abstinenčního syndromu, který mi dokázal, že nezřízené užívání extáze je volovina (inu, chytrému napověz, hloupého trkni). K častému užívání ovšem MDMA svou "pohodovostí" přímo svádí - stejně jako alkohol a stimulancia, o opiátech nemluvě. A jakkoliv jsem se přesvědčil, že slabý návyk na extázi já osobně zvládnu levou zadní, jiným se to třeba tak snadno povést nemusí. V posledních čtyřech letech užívám MDMA jen velmi svátečně - zhruba třikrát do roka. Tato nízká frekvence ovšem není diktována mým pronikavým zmoudřením, nýbrž dvěma daleko banálnějšími faktory: 1) účinek této látky mi po zkušenostech se silnými psychedeliky (MDA, 2C-B, DOB, psilocybinem, ale i s THC) už nepřipadá až tak zajímavý; 2) požití extáze vždycky odskáču kocovinou - a kocoviny já už na stará kolena prostě nerad. Venkoncem už poslední tři roky neberu nic jiného než pivo, víno a sem tam nějakou tu konopnou pochoutku.




Co na to známí


Poznal jsem od roku 1995 několik lidí, kteří zkušenost s extází považují za velmi zajímavou, nebo i velmi podstatnou. Výrazně jim pomohla třeba při meditacích, psychoterapeutických seancích, dramaticky jim obohatila výlety do přírody nebo zážitek z muziky, zachránila či upravila partnerský vztah, a tak podobně. Většinou také líčili, že hloubka opojení a smyslové efekty včetně změněného vnímání hudby byly při plných dávkách MDMA výrazné a nešlo zdaleka jen o "sotva postřehnutelné ozvláštnění světa", které líčím v článku "Diagnóza: extáze - aneb fenethylaminová psychedelika" (viz např.tady). Měli tedy v zásadě stejné pocity, jako okouzlení "pacienti" či "klienti", promlouvající v Saundersově knize Extáze a techno scéna. "Silně mi utkvělo v paměti, jak se úplně vypnul ten únavný vnitřní monolog, který člověk pořád vede," sdělila mi například jedna dobrá známá. "A s dětskou důvěřivostí a absolutní bezprostředností jsem prožívala blízkost kamarádky a svět kolem sebe." Můj bratr měl zážitky velmi podobné, ale pojal v opojení nevhodný úmysl projet se na kole, spadl a zlomil si rameno. Tak to chodí.

Mám pocit, že takové zážitky může mít s éčkem zejména začátečník, nejlépe pak úplný drogový abstinent. U mě byl prostě práh citlivosti nastaven jinak a na to, co mým přátelům dala už MDMA, jsem potřeboval zobat nejméně MDA -silnějšího bratříčka éčka.


Set @ setting


Jak známo, MDMA není na vhodné nastavení "parametrů intoxikace" zdaleka tak citlivá jako silná psychedelika. Moje zkušenost říká, že pokud člověk není zrovna v depresi či silné nepohodě, může si klidně zohnout a éčko jeho trable na pár hodin "vyřeší" - rozhodně lépe než pár panáků. Musí ale být v bezpečné situaci, sám nebo ještě daleko lépe s lidmi, kterým může věřit - vůbec nejlepší je to mimochodem s dětmi, vřele doporučuju. Btw, dvakrát či třikrát se mi stalo, že účinek MDMA překmitl do mírné deprese bez jakéhokoliv zjevného důvodu. A ještě daleko víckrát jsem si říkal, zda vedlejší efekty po větších dávkách (napětí v čelistech, mírný třes, pocení a zimnice, potíže s usínáním apod.) vůbec stojí za tu (báječnou) duševní relaxaci.


Partnerské vztahy


V e-intoxikaci jsem byl vždy milý, líný, a neobyčejně smířlivý. Pokud jsme řešili manželské problémy, jen jsem svými obludnými e-zornicemi hleděl do dáli, přiblble se usmíval a nechal bych na sobě dříví štípat. Kladný vliv na kvalitu vztahu byl ale pouze přechodný a vydržel nejvýš pár dnů - pokud seance s extází nevede příslušně zkušený psychoterapeut, nelze asi automaticky čekat žádné zázraky, zejména pak žádné trvalé zlepšení. Párkrát se stalo, že si zobla i manželka, a v takových případech to byla opravdu velmi těžká pohoda. Zažili jsme dokonce dvě praštěné noci, kdy jsme si pod vlivem MDMA po deseti letech rozháraného manželství s krajním nevkusem vyznávali lásku a několik hodin jsme po sobě v různých barech lezli jako dva řádně vysmažení slimáci.


Sex @ drugs @ rock'n'roll


Musím přiznat, že u mé maličkosti MDMA vnímání hudby nijak dramaticky neovlivnila (na rozdíl od silnějších psychedelik). Musím ale také přiznat, že jsem se po vlivem éčka nezúčastnil žádné rave-, house- ani jiné party - pak bych možná mluvil jinak. Vliv éčka na sexuální aktivity byl v mém případě poněkud nevyzpytatelný. Většinou došlo ke značnému zhoršení kvality erekce a případná erotpříjemné, studeně zpocené otlapkávání. Zhruba deset procent intoxikací ale končilo mnohahodinovým hluboce prožívaným sexem té nejvyšší možné úrovně - ejakulace totiž byla prakticky nemožná a erekce bez chybičky. Kvalita těchto krajně osvobozených erotických zážitků byla zajisté zcela jiná, než když člověk ztratí zábrany po alkoholu - byla v ní velká vřelost, čirá empatie a čirá radost ze života.


Kombinace


Nejsem věru zase až tak profláklý feťák, abych v téhle věd mohl radit zkušenějším. Přesto pár osobních postřehů:

MDMA + alkohol: když nebylo ani jednoho příliš, byl jsem v pohodě (jinými slovy - jedna pilule a sedmička vína či tři piva nikoho do hrobu neskolí). Vynechával jsem ale panáky a omezil se na pivo nebo vinný střik, které mimo jiné vhodně zavlažovaly dehydratovaný organismus. Kocovina byla druhý den samozřejmě silnější.

MDMA + silná psychedelika (2C-B, lysohlávky): co se týče hloubky prožitku, nemá to chybu, ale taky to není žádná legrace!

MDMA + pervitin: Čistě stimulujících amfetaminů jako je pervitin se bojím jako čert kříže (ostatním doporučuju totéž), ale ze zvědavosti jsem tuhle kombinaci dvakrát či třikrát vyzkoušel. Došlo jen k jistému prodloužení typicky éčkového tripu, větší chuti se hýbat nebo vůbec něco dělat, a k jistým komplikacím při dojezdu (lehké nervozitě). Celkově nic objevného.
Rizika podnikání


Měl bych se asi vyjádřit ke dvěma dnes už notoricky známým rizikům užívání extáze:

dehydrataci a následnému selhání vnitřních orgánů pň přetížení organismu (většinou při tanci);

úbytku serotoninu (neurotoxicitě MDMA).
K tomu prvnímu se vyjádřím snadno a rychle: kdo pod MDMA dost nepije a přetěžuje se, je vůl a může zemřít. A to zamrzí, a navíc tím dotyčný ještě zhorší už tak zbytečně špatnou reputaci této látky. Argumentovat, že na hloupé užívání extáze umírá méně lidí než na predávkování prachobyčejným paracetamolem (Paralenem, Panadolem). asi nemá valnou cenu, protože v tomto farmakokratickém světě prosté nestojíme na tě správné straně bariéry. Co se týče neurotoxicity extáze, přestal jsem výzkum v této oblasti sledovat asi před třemi lety, takže sory. Nemyslím ale, že by věc mohla nějak zásadně pokročit. Výsledky pokusů na zvířatech není možné mechanicky přenášet na náš druh, experimenty tohoto typu na lidech pochopitelně provádět nelze, a tak je vlastně nejprůkaznější ona pouliční (diskotéková) praxe, která zahrnuje miliony nadšených dobrovolníků. Většinou jsou v pohodě, jak známo. S tak špatně definovaným, nepolapitelným a navíc nestandardním vzorkem lze ovšem těžko dělat nějakou kloudnou vědu a statistiku. Moje vlastní zkušenost mi říká, že při nerozumném užívání MDMA neurotoxická je. Dnes mám například pocit, že můj organismus se už proti éčku brání - proto ty kocoviny po každém užití i slabých dávek pod 70 mg. Maře Rufer, militantní bojovník proti legálním i ilegálním psychofarmakům (paradoxně zároveň ale i zastánce legalizace MDMA), ve své knize Tabletky štěstí dochází k závěru, že extáze je patrně stejně neurotoxická jako masově předepisovaná SSRI antidepresiva, například Prozac. Což není nic hrozného, podotýkám. V každém případě se zdá, že éčko lze bez větších škod na zdraví užívat maximálně jednou týdně a dát si řekněme každé dva měsíce několikatýdenní pauzu. Tak se tím sakra řiďte, když už jsem se tím jako starý blbec neřídil já.


Zdieľaj článok na facebooku
10 odoberateľov
Xxar3s

Pontifex maximus

Komenty k článku

  1. 1
    Lenkaska1

    24 ročné dievča
    Bratislava

    Prečo je to česky? :D