Po zbytek dopoledne byl Karel jako opařený. Chvílemi koukal do prázdna, přemýšlel nad tím, co se dozvěděl. Jestli je to opravdu, tak, jestli opravdu nestíhá plnit svůj podíl, je zbytečný a všechno může ohrozit. Ano, všichni věděli jak to je. Pro finále je potřeba minimálně tří lidí. Je jich pět a to znamená jediné – víc a víc „materiálu“. Když někdo ale nebude někdo stíhat, odstoupí. Tak padla dohoda na samém začátku.
„Spíš?“ zeptala se Karla jeho matka.
„Ne, jen jsem se zamyslel...“ zamumlal a dál se vrtal v talíři.
„Nechutná ti nebo co?“ zapojil se do diskuze i otec.
„Ne… Teda jo, chutná, ale nějak mě bolí žaludek…“ řekl celý nesvůj Karel. „Půjdu do pokoje, dojím si to později, jo?“. Nečekal ani na odpověď. Odešel do svého pokoje. Zamkl se, a několikrát zkusil za kliku, zde je pevně zavřeno. Až pak teprve přišel ke svému stolu. Otevřel jeden ze šuplíků a na stůl vyndal všechny desky, co tam byli. Pak chytil tenkou, téměř neviditelnou nitku v rohu prázdného šuplíku. Dvojité dno se odkrylo jedním tahem. Před jeho očima se objevili černé desky deníku. Na první pohled byli dost opotřebované. Otevřel jen vrchní desku. Na první stránce bylo inkoustem napsané:
Tichý projekt
Opět přivřel oči a zadumal se. Jestli neodstoupí sám tak… Ne, on musí odstoupit, máme dohodu. Jde ale vůbec odstoupit? Potom co došli tak daleko? Potom, co všechno udělali? Ne, nebude chtít přestat teď. Ale když nestihne to co má, selžou všichni, jen bez něho nebudu vadit, že jeho podíl nebude úplný. Nakonec, co „nahromadil“ ulehčí ostatním. Zaklapl deník a schoval ho do náprsní kapsy. Podíval se na opět na dvojité dno. Byl tam ještě schovaný lovecký nůž.
Blog
Komentuj
4 komenty k blogu
1
okay
22. 11.novembra 2010 22:55
Romanko a čo s tým nožom?
Napíš svoj komentár