po stříbrných krystalech je něžně laská Zima.
Vítr s větrem na honěnou hreje,
horkým chladem hladí naše těla.
Když vločka na rty usedne,
taje, zmírá žárem.
Závěj nad tou zprávou pobledne,
třpytí zimní závoj mrazem.
Za okny v záclonách pokorně plamen září,
volá děti ku zpěvu.
Nadarmo život knotu maří,
avšak lidi nutí k úsměvu.
Koledy se z domů linou,
z poddveří...
Kdejakého tuláka minou,
svým kouzlem hladí po tváři.
Je čas Vánoc,
večer třpytu a milých vzpomínek.
Každý na klid má nárok
a na kupu krásných vyhlídek.
Blog
Komentuj
Komenty k blogu
Napíš svoj komentár