Otvoreneokno

Vzpomeneš si ještě dnes večer

Který je lehounce schoulený pod křidélka tmy

Co jsi dělal před deseti tisíci léty? Láska ano!

Tak jako vzpomínají sochy svůj ohniví počátek kamene



Víš co se stalo před tisíci vteřinami?

Dokážeš číst mezy stíny své paměti?

Pamatuješ jak se ohni zachtělo stočit se do klubíčka a vznikla země

A nebo už pamatuješ čas který přijde?

Ten čas který se rodí teď z milováni vteřin

Protože láska je věčná.



Vzpomínaš na všechno co stačílo postihnout tento svět

Vzpomínaš na tu horu, na jejímž upatí stojí slepec s orlem v náručí

A jeho pohled vidící skrz neprostupnost předmětů pratvar života

Do kterého se vracíme ve spánku

Vidím jak se ve svém pohodlí z plastické hmoty

snažíte vyhnout slovům věčnost, čas, žívot

i když přísaháte na lásku při vší něžnosti, už jen vykrádáte její hrob!