Děvče: Jo… musela jsem jít k doktorovi
Kluk: [Oh] Vážně? Ty?
Děvče: Nic zvláštního.. každoroční prohlídka
Kluk: [Oh]
Děvče: Tak… co jsme dnes dělali v matice?
Kluk: Nic ti neuteklo.. jen spoustu zápisků
Děvče: OK dobře
Kluk: Jo…
Děvče: Hej ... mám otázku..
Kluk: Ok , Ptej se
Děvče: Jak moc mě miluješ?
Kluk: Víš že tě miluju víc než cokoliv!
Děvče: jo…
Kluk: Proč ses ptala?
Děvče: … [mlčí] ...
Kluk: Je něco špatně?
Děvče: Ne, všechno je v pořádku
Kluk: Dobře
Děvče: Jak moc ti na mě zaleží?
Kluk: Chtěl bych ti dát celý svět v úderu srdce kdybych mohl..
Děvče: Chceš?
Kluk: Samozřejmě že ano! [povzdech] je něco špatně?
Děvče: Ne všechno je v pohodě
Kluk: Určitě?
Děvče: Ano
Kluk: Dobře.. já doufám..
Děvče: Chtěl bys pro mě zemřít?
Kluk: Kdykoliv bych se pro tebe třeba zastřelil miláčku.
Děvče: Opravdu?
Kluk: Kdykoliv. Ale teď vážně , není něco špatně?
Děvče: Ne.. Já sem v pohodě, ty si v pohodě , my jsme v pohodě, všechno je v pohodě.
Kluk: ... ok
Děvče: Dobře.. musím jít uvidíme se zítra ve škole
Kluk: Dobře .. Ahoj.. MILUJU TĚ
Děvče: …. Taky tě miluju , pa
DALŠÍ DEN VE ŠKOLE
Kluk: Čau, neviděl si dneska mojí holku?
Kamarád: ne
Kluk: [povzdech]
Kamarád: Ani včera tu nebyla
Kluk: Já vím… Celou noc měla obsazeném telefon..
Kamarád: Hele vole tak víš jaký holky někdy jsou..
Kluk: jo.. ale ona ne
Kamarád: Nevím co ti mám ještě říct …
Kluk: Tak dobře.. Musím jít na Angličtinu, uvidíme se po škole
Kamarád: ok , já jdu na chemii (je tam psáno silence = věda… nepodstatný)
TU NOC
[crrr]
[crrr]
[crrr]
[crrr]
[crrr]
Děvče: Prosím?
Kluk: Ahoj
Děvče: [Oh] čau
Kluk: Ty jsi dnes nebyla ve škole?
Děvče: [Oh] Musela jsem jít na nějaký vyšetření
Kluk: Jsi nemocná?
Děvče: Hmm …. Musím jít, na druhé lince mi volá máma
Kluk: Počkám
Děvče: Může to trvat dlouho.. zavolám Ti později
Kluk: Dobře… Miluju Tě miláčku
[Hodně dlouhá pauza]
Děvče: (se slzou v oku) podívej, budeme se muset rozejít
Kluk: Cože???
Děvče: Je to to nejlepší co pro nás teď můžu udělat
Kluk: jo?
Děvče: Miluju tě
[klik] (položení sluchátka)
DĚVČE NEBYLO VE ŠKOLE 3 TÝDNY A NEZVEDÁ TELEFONY
Kluk: Čau vole…
Kamarád: čau
Kluk: Co se stalo?
Kamarád: Nic.. hele mluvil si se svojí ex?
Kluk: ne
Kamarád: Takže si neslyšel?
Kluk: Neslyšel co?
Kamarád: Hmm , nevím jestli bych měl být ten co ti to řekne
Kluk: Vole! Co to kurva… MLUV!!!
Kamarád: [Oh] … zavolej sem 433-555-3468
Kluk: ok
PO ŠKOLE KLUK VOLÁ NA TO ČÍSLO
Hlas: Dobrý den, okresní nemocnice, sesterské oddělení
Kluk: [Oh] musel sem si splést číslo … Sháním svojí kamarádku
Hlas: Jak se jmenuje pane?
(Kluk dává informace)
Hlas: Máte správné číslo, to děvče je jednou z našich pacientek
Kluk: Opravdu?? Co se stalo? Jak jí je?
Hlas: číslo jejího pokoje je 646 budova A, oddělení 3
Kluk: CO SE STALO?
Hlas: Prosím přijďte a můžete ji vidět
Kluk: POČKEJTE! NE!
[tůůůůůůt]
[tůůůůůůt]
[tůůůůůůt]
KLUK JDE DO NEMOCNICE…. DĚVČE LEŽÍ NA NEMOCNIČNÍ POSTELI
Kluk: Panebože! Jsi v pořádku?
Děvče: …
Kluk: Miláčku! Mluv se mnou!
Děvče: Já …
Kluk: Ty co? Ty CO?
Děvče: Mám rakovinu… a žiju na přístrojích
Kluk: … (strašně moc se rozpláče ) …….
Děvče: Dnes mi ty přístroje odpojí ….
Kluk: CO??
Děvče: Chtěla jsem ti to říct.. ale nemohla jsem
Kluk: Neřekla si mi to?!
Děvče: Nechtěla jsem ti ublížit
Kluk: Ty mi nikdy nemůžeš ublížit!
Děvče: Chtěla jsem jen vidět že cítíš to stejné co já .
Kluk: Miluju Tě víc než cokoliv! Chtěl bych ti dát celý svět v úderu srdce kdybych mohl.. Kdykoliv bych se pro tebe třeba zastřelil .
Děvče: Nebuď smutný, miluju Tě a pořád tady budu s tebou
Kluk: Tak proč si se se mnou rozešla?
Sestřička: Mladý muži ... návštěvní hodiny jsou u konce
KLUK OPOUŠTÍ POKOJ, DĚVČE JE ODPOJENO OD PŘÍSTROJŮ A UMÍRÁ
Ale co chlapec neví je, proč mu děvče kladlo ty otázky, chtěla aby to řekl na poslední chvíly, a rozešla se s ním jen proto, že věděla, že jí zbývajé pouze 3 týdny. A myslela si, že ho tím ušetří trápení když se rozejdou než umře.
DALŠÍ DEN
Chlapec byl nalezen mrtvý se zbraní v ruce. VZKAZ ZNĚL: Řekl jsem jí, že bych se pro ni zastřelil ... Stejně jako ona řekla, že by pro mě zemřela …
...až budeš plakat vzpomeň si na toho kdo na tebe čeká a myslí....
Jen tak stál a díval se na ní. Mlčky ji hleděl do očí. A ona cítila to teplo,které ji hladilo na každé části jejího těla. Cítila ty motýlky v břiše co se jí vznášeli až k srdci. Byla šťastná,když ho měla na blízku a viděla jeho úsměv co patřil jenom jí. Milovala jeho objetí ,jeho silné paže co jí vždycky chránily před okolním světem.V jeho pohledu se topila a nechtěla záchranný kruh. Byl její nejlepší přítel a ona jeho. Nedovedli si léto představit jeden bez druhého a vždy vše plánovali spolu a těšili se na další prožitý čas kdy se mohli jeden druhému dívat do dušičky. Byl její jediná hvězda na nebi a ona jeho jediným slunečním paprskem. Ale nikdy si tato slova neřekli do očí. Byli stále nejlepšími přáteli. Nikdo nevěděl jak moc se mají rádi a ani oni sami si neuvědomovali hloubku svého vztahu. Pohladil ji nezištně po vlasech a ona mu byla vděčná za tento nepatrný dotek po kterém se celá chvěla. Rozloučili se a jejich osudy se měli znovu na celý rok rozejít. Když jí naposledy obejmul sotva udržela slzičky. Dal ji pusu a ona odjela domů. Mysleli na sebe každý den,ale ani jeden si nepřipouštěl jak mu ten druhý schází. Plynuly dny a týdny. On se zrovna vracel z basketballového tréninku,ale nevšiml si auta co přijíždělo ze zrádné zatáčky. Zrovna jí psal zprávu. Zprávu která ji měla oznámit jak moc mu schází. Jak moc se zamiloval do své nejlepší přítelkyně. Nikdy ji nedostala. Teď stála u hrobu a dívala se jak jeho rakev pomalu klesá do té nekonečné tmavé díry. Už nikdy se jí nevrátí. Už nikdy neuvidí jeho nakažlivý úsměv,už nikdy jí nepohladí po vlasech ,už nikdy jí nepolíbí..... Jak moc litovala toho ,že mu nikdy neřekla jak moc ho miluje. Jak moc litovala toho promarněného času. Jak moc jí scházel. Zůstala stát jako poslední u jeho hrobu. Byl parní letní den.V tuto chvíli měli být spolu na výletě.V tuto chvíli se měli spolu smát. Ale čas nejde vrátit. Nejde udělat to co jsi měl udělat už dávno. Zavřela pláčem zčervenalá víčka a zdvihla hlavu k nebi :,,Proč? tiše zašeptala sotva ji bylo rozumět.,,Proč tak brzy? Chtěla jsem ti toho ještě tolik říct. Chtěla jsem toho ještě s tebou tolik prožít!To už ,ale nevydržela a z pod zavřených víček se jí začaly valit slzy.,,Proč?" To už ale nešeptala,ale křičela. ,,Já tě milovala! Já tě miluji a ty jsi odešel!Slyšíš?!" Slyšel ,ale to ona nemohla vědět.,,Miluji tě a navždy budeš v mém srdci. Nikdy nezapomenu! A plakala. Plakala jako by měla utopit celý svět ve svém smutku. Když v tom jí spadla na tvář kapka. Otevřela oči,ale nebe bylo blankytně modré. A další a další. To on plakal,tam nahoře a přál si ji obejmout a utěšit. A říct jí,že tu na ni čeká.Ona věděla ,že je tam s ní.Věděla,že ji nikdy neopustí,že ji bude vždy chránit. Stal se jejím anděl strážným.Vždy, když uronila slzu nebe plakalo s ní. A ona věděla,že se nesmí trápit. Jinak se on bude trápit taky a to nechtěla dopustit. A těšila se z každého nového dnu. Protože,když byla šťastná ona byl i šťastný on...
Vymyslený príbeh
Komentuj
Komenty k blogu
1
gothicpoethic
1. 2.febuára 2009 08:42
vlastná tvorba?
Napíš svoj komentár