„Promiň, dnes nemůžu,“ odbije ji Dan a co nejrychleji položí. Vendula mu volá znova, ale to už je Dan za domem, kde čeká na Toma.
„Máš prachy?“
„Jo, mám,“ odpovídá nedočkavě Dan a nervózně bere balíček do ruky. Rychle ho schovává do kapsy a utíká ke kolejím.

„Ahoj, Vendulko, lásko,“ líbá Dan svou holku na rty. Vendula se vyděšeně stáhne.
„Co ti je?“
„Mně? Nic, jen tě miluju,“ zašklebí se Dan a bere ji do náruče.
„Nelži mi, něco s tebou není v pořádku.“
„Jak není? Nevidíš jakej jsem šťastnej?“
„No právě,“ uzavře Vendula pochybnej rozhovor a vrací se domů. Dan jde ale opět za Tomem. Potřebuje si zajistit zítřek. Potřebuje další dávku. Další dávku štěstí.

Ráno se vzbudí, je mu blbě, musí si dát. Vzpomene si, že na něj balíček čeká pod polštářem, usměje se. Má ho při sobě, nemusí hned běžet za Tomem. Drží v ruce jehlu a přemýšlí. Myslí na svou Vendulku, na děťátko, které čeká. S ním. Ona o ničem neví. Kdyby to věděla, byl by konec. S ním. S drogama. Miluje je. Vendulku. Drogy. Ne! Musí přestat, musí skončit s heroinem. Musí mu dát sbohem. Ale teď ne. Teď si ještě dá.

Další den v tahu. Musí se vzchopit. Heroinem. Poslední peníze. Na drogy. Je mu ještě blběji než obyčejně. Potřebuje víc. Slíbí Tomovi, že zbytek mu přinese zítra. Když si půjde pro další dávku. Tom mu věří. Ví, že Dan nemá jinou možnost, že se hroutí. Musí mu to píchnout, Dan to sám nedokáže. Konečně je opět svůj, konečně se neklepe, je mu krásně. Celej svět se mu zdá nádhernej. Ale ne dlouho.

„Vendulko, co tu děláš?“ diví se Dan druhé ráno neohlášené návštěvě svý holky. Vypadá hrozně, nemůže stát rovně, je mu strašně.
„Brouku, co ti je?“ poleká se Vendula, objímá Dana a táhne ho k posteli. Už dál nemůže, musí ji všechno říct. Podívá se na ni, z oka mu padne slza. Vendulka ji setře a políbí ho. Dan sklopí oči a povídá. Povídá zatemnělým, třesoucím se hlasem. Když skončí, Vendulka začne brečet. Obejme ho a Dan se rozbrečí taky.
„Miluju tě, lásko,“ vydechne Vendula.
„Já vím,“ přikývne Dan. „Já tě taky miluju. Prosím, pomoz mi, chci se léčit. Kvůli tobě. Kvůli děťátku.“

Další den chce Dan zajít do léčebny, ale nemůže. Nedokáže vstát z postele. Volá Tomovi. Musí přijít. Tom ho v tom nenechá, je mu Dana líto. Z okna mu Dan hází klíče. Konečně je tam, konečně mu píchá lék, konečně se může hnout. Teď bude moct dojít do léčebny. Nezklame. Jde tam. Vidí divně. Je to cesta nebo chodník? Cesta. Nic nejede. Přechází přes ní. Končí… Pod kolama auta…

 Blog
Komentuj
Napíš svoj komentár