v poledním slunci jak planá jablíčka
V ovocném sade stála
ruce spustené podél tela
záže laskavosti z ní sála
ruce pečlivě sepjaté mela
vejí jí vlasy vějí jí šat barvy slunce
voní tajemne voní zjemna po meduňce
ve svěžím vánku lehce chvějí se vlasy
zlatavé a dlouhé jak zralé polní klasy
spatřím ji na chvíli pak v mžiku blesku mizí
a mé vidění můj přelud zdá se vzdálený cizí
nymfo polní královno úrody
jásám za ní za bohyní plodnosti
hledím za ní ač vidím jen sad, stromy, plody
kol me její práce ráj její dovednosti
leč jablka zralá zbírati jsem se pustil
a písničku na její slávu zvolna, zlehka spustil
a s těmi slovy na rtech ulehl jsem znaven snící
nechal slunce ať prozařuje mou tváři spící
Blog
Komentuj
2 komenty k blogu
1
norry
23. 10.októbra 2010 15:32
to je vlastná tvorba?
Napíš svoj komentár