Ty seš proste zvlášnej člověk, kto bych to řekl.

Ty seš jak obloha jasná a led v mém srdci praská.

Ty seš jak lehké víno,chutný no omamný.

Ty jsi mé sídlo, dar proradný.

V peklu ses narodil, ve mne lásku zrodil,
peříčkem polechtal, okolo prstu sis mne ďábelsky omotal.

Co má svůj začátak, taky konec měl,
ďábelsky si mne rozbrečel.

Proklínam tvůj úsměv, probouzím nový hněv.

Láska strašně bolí, víc než kdy bych tě trefila holí.

Zatočí se ti hlava, a nad tebou se rozprestíra tma tmavá...

 Báseň
Komentuj
Napíš svoj komentár