Slunce temné dnes jest
Lidské životy k záhubě spějí
A ruka sevřená jest v pěst...
Již od okamihu , kdy slunce , které se neprodralo skrz hustá mračna ven , spatřilo oblohu , byla cítit ve vzduchu napjatá atmosféra.
Nervózně hlědel z cimbuří hradeb do dáli.
Šero , chlad ... A kapky deště , které ztěžka dopadali na jeho tvář , na které se pomalu , ale s jistotou , s jakou melou boží mlýny , začali tvořit nepokojné vrásky.Havran usedl na střechu strážní věže. Všechno pozoroval svým skoumavým , černým okem. Nepřišel nadarmo. A nadarmo se ani neříká , že je to posel smrti.
Nad krajinou stín se slítá
Naděje je už marně shnitá
Smrt zběsile na houslích hraje
A plamen naděje marně plaje...
Pořád nervózně hlědel do dáli. Jeho pohled se snažil prorazit mlhu. V hlavě mu vířili tisíce myšlenek a tančili svúj tanec lesních víl.
Je již čas? Ne-li , kolik nám ho ještě zbývá? Mnoho dozajista ne.
A on neví , co dělat. Jen havran všechno pozoruje z dáli. Jen on ví..
Složené perutě maj andělé dnes
Zalezen je každý prašivý pes
Spadne hvězda , spustí se klec
Rúže šedá , smrti tanec..
V dáli zaslyšel dusot koňských kopyt. Nespočetná čísla. Již se to blíží , již to přichází , poslední zrnka písku se v jeho hodinách sypou neúprosnou rychlostí. Muži na opevnění zaujali své pozice. Napli luky ale marně... Doufali... Ale marně.
První kameny vržené na město dopadají sílou , jakou strach zmáhá srdce ne až tak statečných ochráncú města , za jaké se vyhlašovali...
A k havranovi , sedícím na věži , přilétají další a další , kochat se prolitou krví , krutým představením...Ďáblovou hrou.
Vržené kopí , tasený meč
A teď se strachuj , teď jenom břeč!
Hlava padá , jedna , druhá , třetí
Ozrutná bestie na zem dnes sletí..
A je konec. Mrtvá těla , ani koně nebyli ušetřeny. Supi se slítají na svou hostinu. Šero , které provázelo celý dnešný den , se bude vinout s tímhle městem už navěky. Již nikdy zde slunce nevyjde , již nikdy zde neucítíte plameny naděje... Jen smrt. A havraní pohled , tak zkoumavý a ostrý.. Hledící až do duše.
Nevyroste tráva , ani divý mák
Jen smutek a smrt zde je
A na všechno se kouká černý pták
Jako vyhubená naděje...
Blog
Komentuj
6 komentov k blogu
2
Ja budem asi vraždiť... to je ako možné, že blog môjho brata som okomentovala iba ja??? Tí ľudia akože zrejme nie sú normálni alebo sú všetci normálni komentujúci preč na dovolenkách, alebo si všetci myslia, že ak je to po česky, tak to musí byť odniekiaľ stiahnuté alebo... ja neviem
ZRADA!!! UPÁLIŤ!!!
ZRADA!!! UPÁLIŤ!!!
4
vies co si myslim.. ze ludia nedali vela komentarov preto.. lebo ich to mozno odradilo.. cestina a to, ze tomu nerozumeli.. obsahu tvojich slov.
a ja som tak rada, tak moc rada ze rozumiem! tak premetaforizovane.. pod kazdym jednym slovom si mozem predstavit nieco ine.. a pritom to dava krasny zmysel ako celok.
nemyslim ze by si mal cakat od ludi ze pochopia.. sam to vies.
a pis dalej.. som tvoja nadsena fanynka
a ja som tak rada, tak moc rada ze rozumiem! tak premetaforizovane.. pod kazdym jednym slovom si mozem predstavit nieco ine.. a pritom to dava krasny zmysel ako celok.
nemyslim ze by si mal cakat od ludi ze pochopia.. sam to vies.
a pis dalej.. som tvoja nadsena fanynka
5
Teraz už aj ja. Mám pocit, že Ťa už trochu poznám, cez tie blogy. Skutočné umenie nie je komerčné, aspoň z pravidla nie. Mala by tu byť sekcia toho najlepšieho, čo sa tu kedy objavilo, je nefér, že sa takéto blogy vytláčajú tými ani neviem ako ich nazvať, lebo ti to tu nechcem špiniť nadávkami..
6
precitala som si to viackrat...hra mi tu secret garden a... zimomriavky
Napíš svoj komentár
perfektný blog, super nápad, super všetko, nemám viac čo dodať, začínam ľutovať, že som prestala písať a nemám ti ako konkurovať