"Mně se lidský život jeví ako hluboká, smutná
noc, kterou by nebylo možno unést, kdyby tu a
tam nezaplály blesky, jejichž náhlé světlo je tak
útěšné a nádherné, že sekundy, po které trvá,
dokáží vymazat a ospravedlnit léta temnoty."
H.
noc, kterou by nebylo možno unést, kdyby tu a
tam nezaplály blesky, jejichž náhlé světlo je tak
útěšné a nádherné, že sekundy, po které trvá,
dokáží vymazat a ospravedlnit léta temnoty."
H.
lidé, jejichž život je neklid sám, prožívají občas ve vzájemných
šťastných okamžicích věci tak silné a nevýslovně krásné, pěna šťastné chvíle vytryskne čas od času tak vysoko a oslnivě nad moře utrpení, že toto krátce zasvitnuvší štěstí se svou září dotkne i druhých a
okouzlí je. Tak vznikají, jako vzácná prchavá pěna štěstí nad mořem
bolesti, všechna ta umělecká díla, v nichž se trpící jedinec povznesl
na chvíli tak vysoko nad svůj vlastní osud, že jeho štěstí plane jako
hvězda a všem, kdo je vidí, připadá jako cosi věčného a jako jejich
vlastní sen o štěstí.