Je tak směšný jak dítě hledí na dospělé muže a ženy v té jejich prazvláštní velikosti. Jak adoruje v neznalosti toho co ho čeká.

Čeká…

To dítě pak čeká. Čeká až se stane velkým -Tím kdo bude moct být obdivován jinými.

A ten čas nikdy nenastane ať čeká jak dlouho chce.

-

Dospělý muž se vzbudil do dalšího rána. To ráno bylo tím co čekal ze všeho nejméně. Obaly z léku byli sklizeny. Po jeho zoufalství nebylo ani stopy. Někdo ho oblékl, uložil a vymazal vše co nasvědčovalo tomu co chtěl udělat. Nebylo nikoho, kdo by o tom mluvil. Nebylo nikoho, kdo by si to chtěl pamatovat.

A on si uvědomil jak málo na něm vlastně záleží.

-

Když váš nejzoufalejší čin ztratí hodnotu pro všechny kolem, ztratíte hodnotu jako člověk a nebýt člověkem znamená být ničím.

Svoboda není moct dělat si co chcete, svoboda spočívá v tom, už nemít co ztratit. Když se snaha stane prázdným gestem a čin se stane zbytečností.

-

Dítě by řeklo, že muž ztratil naději. Že se cítil sám, že jeho žal zazněl v pláči a ozval se v hloubkách světa. Jenž dítě neví co je vidět víc než mu ukazují. Že když spatříte věci, které měly být zakrytý stane se opak… To žal světa zazní v hloubkách muže a on pochopí, že takových jak je on, jsou kolem něj spousta.

-

Nic je krásny prostor. Krásný i v chápaní člověka co krásu nikdy nehledal. Krásný tak obecně, že kdyby tahle krása byla od začátku odhalena všem, nikdo z nás by tu už pro nikoho nikdy nebyl. Absolutní sobectví, když skrze sebe pochopíte vše bez touhy to změnit, protože i když se vám tahle moc dostane razem do rukou, nemá už žádnou cenu.

-

Seděl a chvíli se třásl zimou až se najednou zamyslel. „Tělo se třese jen proto, že mu to káže mozek.“

Zima najednou ustala. Ztratila se v nicotě, která i když v něm vždy byla, najednou byla větší než on sám. Ten pocit už nikdy neobnovil a pocit zimy se mu stal jen vnitřním traumatem, neboť ztráta té moci uvědomění byla ztráta, kterou nelze přežít.

-

Na světe není dobrého ani zlého, na světe je jen samá krása a jen jediná špatnost. Tou špatností je náš strach. Strach z toho, že naše slabost není součástí celé té krásy. Neuvědomujeme si to, protože v tom strachu jsme si všichni namluvili, že na něčem záleží.

A to byla ta největší chyba

-

Až to bude bolet nejvíce. Až si uvědomíš, jak sám tady si, vzpomeň si na muže co svým tělem zdobí trám, tak jak si on vzpomněl na tebe až se vybral za světem po kterým se mu stýskalo od chvíle kdy ho prvně spatřil. Vzpomněl si a doufal, že jednou dospějeme všichni… 

 Pseudoblog
Komentuj
Napíš svoj komentár